Tak jsem si dnes přečetla informaci, že sociální demokracie podala návrh zákona o náhradním výživném. Protože jsem byla první autorkou zmiňovaného zákona, okamžitě jsem se do návrhu začetla. A vlasy se mi zvedly hrůzou. Když opominu to, že paní poslankyně Čurdová jej opět podala těsně před skončením volebního období Sněmovny a tudíž, vzhledem k pravicovému Senátu a jistému odmítnutí prezidenta, jasně tehdy, kdy už nemůže projít, což již udělala podruhé, tak větší hrůzou je kastování dětí. Náhrada zaplacená státem a později vymáhaná bude jiná podle PŘEDCHOZÍHO PŘÍJMU RODIČE. Tedy máte-li to štěstí, že váš rodič, byť nezodpovědný a neplatící, měl vysoký příjem, stát se o vás postará.
Jste-li ale dítě narozené do chudé kolébky, pak dostanete malou almužnu a je vlastně jedno, co s vámi dál bude. To, že obvykle i druhý rodič, teď samoživitel, nemívá vysokou mzdu a stát vás tak odsoudí pod hranici chudoby, je paní poslankyni asi jedno. Norská úprava například jasně říká, že dítě dostane státem určené (v současné době 60%) procento z životního minima a TO KAŽDÉ DÍTĚ, jemuž soudem přiznané alimenty rodič neplatí.
Už jsem si zvykla na to, že někteří poslanci si přivlastňují mou práci, a kdyby ten zákon pomohl matkám, tak by mi to vůbec nevadilo, ba dokonce bych ráda i spolupracovala na jeho dopracování a prosazení. Co mne však uráží, je fakt, že tak činí z čirého populismu - před volbami oslovit matky samoživitelky, na které se po volbách opět ČSSD vykašle - se tento můj návrh tímto způsobem przní. Mně jde opravdu o pomoc všem dětem bez rozdílu, zda jsou chudé nebo bohaté, ne o to abych se znovu dostala do Sněmovny a mohla být nejčastěji cestující poslankyní za státní peníze.
